Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psychologie

22. 4. 2009

Předmět psychologie, fce a povaha psychiky

Psy = věda o prožívání a chování, o jejich determinantách a také o jejich výtvorech

                - věda empirická (vychází ze zkušenosti), ale není exaktní, přesná

Psychické jevy:

  • Vnitřní (prožívání) – poznávání, emoce, motivace
  • Vnější (chování) – jednání, řeč, výraz emocí

 

Fce psychiky – psychika má regulačně adaptivní fci. Vystupuje ve fci zachování života jedince nebo druhu.

Povaha psychiky:

·         povaha činná (aktivní) – má řídící úlohu v organismu a v jeho vztazích k okolí

·         povaha řízená (podmiňovací)

 

Vztahy psychologie a jiných věd, systém psychologických věd

Psychologie člověka spolupracuje s:

  • sociologie
  • biologie člověka
  • filozofie
  • zoologie
  • antropologie

 

Systém psychologických věd:

    1. základní - obecná psychologie

- biologická psy.

- sociální psy.

- vývojová psy.

- srovnávací psy.

- rozdílová psy.

    1. aplikované           - pedagogická psy.

- psy. práce, reklamy, sportu, umění, politiky, …

Zvláštní obory psychologie:

Psychopatologie

Patopsychologie

Klinická psy.

Parapsychologie  - prekognice

                                - postkognice

                                - jasnovidectví

 

Metodologie a metody psychologie

V psychol. zkoumáních rozlišujeme 3 druhy dat:

1.        nezávisle proměnné

2.        intervenující proměnné

3.        závisle proměnné

Etapy výzkumu:

  1. teoretické zpracování problému
  2. stanovení hypotéz

Metody sběru dat:

    • pozorování           (introspekce, extrospekce)     
                  - volné
                  - omezené na určité druhy chování
- pozorování zjevné                                                                                                 
- krátkodobé
- skryté                                                                                                                      
- dlouhodobé
- zúčastněné

                                                     

    • experiment

- laboratorní (psychologické testy)

- přirozený / terénní

    • explorační metody (rozhovor)
    • dotazníkové metody
    • produkty vlastní činnosti (např. kresba …)

Aktuální  pojetí činitelů duševního vývoje

Genotyp (dědičnost)

Fenotyp (vlivy prostředí) – socializační činitelé:

·         společnost jako celek

·         širší sociální skupina / vrstva

·         malá soc. skupina               - výběrová (zájmové kroužky)

- nevýběrová (rodina)

Způsob realizace psychického vývoje

  • zrání je realizací genotypu
  • učením se realizují vlivy prostředí

 

Má-li být vývoj v normě, je třeba, aby dědičné předpoklady i vlivy prostředí byly v normě, aby zrání a učení byly ve vzájemném souladu a časové shodě.

 

Přehled a stručná charakteristika psychických procesů a stavů, odlišení od psychických dispozic

Psychické procesy = v čase probíhající psychické jevy (vnímání)


Vzhledem k oblastem:

  • poznávací
  • hodnotící
  • rozhodovací
  • volní
  • prožívací
  • prováděcí
  • kontrolní

 

Vzhledem k formám přijímání a zpracování informace:

  • procesy formující počitky
  •                                vjemy
  •                                představy
  •                                pojmy

 


 

procesy:

  • kognitivní
  • emocionální
  • motivační
  • motorické

 

Psychické stavy = v čase setrvávající psychické procesy (např. smutek, určitá nálada …)

2 druhy psych. stavů:

  1. psych. stav jako relativně stálá funkční úroveň psychických procesů
  2. psych. stav dočasného rázu, aktuální stav, na jehož pozadí probíhá aktuální psychická i vnější činnost jedince

à oba druhy psych. stavů ovlivňují průběh psych. procesů, jejich dynamiku, přesnost, úroveň

 

Psychické dispozice

= předpoklady, vnitřní determinanty, vlastnosti, faktory (temperament, charakter, schopnosti)

 

Vědomí, pozornost

Vědomí = stav, který zahrnuje psychické jevy, které jsou memontálně uvědomované (tj. přístupné introspekci)

                = hlavní formou projevu psychického dění člověka

  • vědomí „já“ – vědění já o sobě samém jako o subjektu prožívání
  • vědomí předmětné – vědění já o objektu prožívání
  • sebevědomí – vědění vědomí o sobě samém

 

Pozornost = psychický stav zaměřené bdělosti, soustředění vědomí člověka na příjem podnětů a činnost

Dělení pozornosti:

  1. bezděčná, spontánní pozornost
  2. úmyslná, volní pozornost

 

vlastnosti pozornosti:


    • selektivita
    • koncentrace
    • délka, výdrž
    • kapacita, rozsah
    • distribuce
    • pružnost
    • periodické výkyvy v intenzitě

--> kolísání pozornosti

fluktuace, oscilace


Vnímání

- poznávací psych. proces

- představuj příjem a zpracování informací

- individuálně specifický proces, souvisí s našimi potřebami i s jinými psychickými potřebami

- příklady patologického vnímání – např. iluze (zkreslení na základě emocí)

                                                                         halucinace (podnět není, ale my ho vidíme)

- vnímáním a jeho zákonitostmi se zabývali Gestaltisté

- činitelé vnímání – vnímání je determinováno vlivy prostředí a učením, i dědičně

 

Představy, fantazie

= psychický poznávací proces, který do vědomí přináší obrazy, jež jsou oživením minulých vjemů uložených v paměti

- představy jsou méně živé, bledší, značně obecné

- bývají nestálé, prchavé; můžeme se k nim kdykoli vrátit

Dělení představ:

Z hlediska smyslové modality:

  • čichové představy
  • zrakové
  • sluchové

z hlediska stupně obecnosti:

  • představy konkrétní (konkrétního člověka)
  • obecné až schematické

z hlediska jednoduchoti či komplexnosti

z hlediska úmyslu vyvolat si představu:

  • představy mimovolní
  • záměrné / úmyslné

z časového hlediska:

  • vzpomínky
  • očekávání

 

  • reprodukující představy
  • představy fantazijní

 

Význam, fce představ

- představy slouží k řešení problémů různého charakteru (poznávacího charakteru, citové problémy)

- bez představ by se nedalo rozvinout např. volní jednání

 

Zvláštní projevy vnímání a představ

  • eidetismus
  • synestezie (= spoluvjem)
  • doznívání vjemu v představě
  • paobrazy (následné obrazy)
  • perseverace (= vtíravé představy)
  • pareidolie
  • symslové klamy

 

Myšlení, řeč

Myšlení = poznávací psychický proces, který lze definovat jako mentální operaci s různými informacemi, které reprezentují realitu

- umožňuje nám orientaci v ložitém a proměnlivém světě

Druhy myšlení:

  1. konkrétní (názorné, obrazově názorné)
  2. abstraktní (teoretické, pojmové)

myšlenkové operace:

  1. abstrakce a zobecňování
  2. analýza a syntéza
  3. srovnávání a třídění

způsob využití myšlení:

  1. vytváření pojmů
  2. vytváření soudů a úsudků
  3. řešení problémů

- pokusem a omylem

- systematický přístup

- na základě vhledu

Paměť

= mentální fce podržující informace o podnětech, jevech, představách, myšlenkách apod. poté, kdy již původní podněty nejsou přítomny a nepůsobí.

- paměť je předpokladem učení

Paměťový proces probíhá v posloupnosti 3 typických fázích:

  1. vštípení
  2. uchování v paměti
  3. vybavení – 2 varianty vybavení:
    • reprodukce
    • znovupoznání

Paměť:


- krátkodobá

- dlouhodobá

 

Verbální

Obrazová

Motorická

Citová a sociální

 

Logická

Mechanická

 

Záměrná / úmyslná

Bezděčná / spontánní / neúmyslná


 

Učení

à představuje proces individuálně specifického zpracování informací do zkušeností

- výsledkem učení jsou zkušenosti

- smyslem učení je, abychom se snadno a rychle adaptovali na další životní realitu

- učení je vývojovým mechanismem

- dispozice k učení je součástí inteligence

 

Způsoby učení:

  • cvičení
  • podmiňování (= asociační učení)

- klasické podmiňování      (I. P. Pavlov – poč. 20. stol.)

- operantní / operační / instrumentální podmiňování (E. L. Thorndike, Skinner)

 

Učení je ovlivňováno těmito faktory:

  • učení spojené s působením lidské společnosti
  • učení spojené s myšlením
  • učení spojené s užíváním znakového systému (řeč)

 

- kognitivní učení (= poznávací)

- sociální učení (nápodoba, identifikace)

 

Emoce

- psych. procesy, které prožitkem libosti či nelibosti vyjadřují aktuální subjektivní hodnocení z hlediska uspokojování nebo neuspokojování potřeb

- emoce ovlivňují naši motivaci a chování --> regulačně adaptivní fce

- emoce mají:

  • prožitkovou složku
  • vnější projev – výraz emocí (mimika)
  • fyziologická složka

- emoční prožívání souvisí s temperamentem a je vrozenou složkou osobnosti, a z toho vyplývá --> emoční prožitky vznikají spontánně, nelze je zásadním způsobem měnit

- emoce můžeme pouze koigovat, regulovat

Základní způsoby regulace emocí:

  1. regulace na úrovni podnětů
  2. změna interpretace situace
  3. regulace na úrovni reakce

Fyziologické aspekty emocí

- u různých lidí zjišťujeme při těchže emocích různé vzorce fyziologických reakcí

Klasifikace emocí:

  • libé
  • nelibé

 

  • afekty
  • nálady
  • citové vztahy

 

  • emoce vyšší
  • nižší

 

  • aktivizující
  • demobilizující, pasivní, astenické

 

Motivace

= vnitřní psychický proces, který se týká otázky proč člověk dělá to, co dělá. Odpovídá na otázku po psychologické příčině, důvodu, smyslu chování.

- zaměřuje naše chování ve směru určitého cíle, propůjčuje mu určitou intenzitu a udržuje ho v chodu tak dlouho, dokud cíle není dosaženo

Dispozice k motivaci označujeme jako motivy.

Základním motivem je potřeba.

Potřeba = stav nedostatku něčeho, který je určitým způsobem prožíván.

Klasifikace potřeb:

  1. základní biologické potřeby (primární, biogenní potřeby, pudy)

- pud výživy, obživní (potřeba jídla a pití)

- pud sebezáchovy (potřeba přežít)

- pud sexuální

  1. základní psychické – psychosociální potřeby (sekundární, sociogenní potřeby)

- potřeba stimulace

- potřeba poznání světa

- potřeba lidské společnosti

- potřeba seberealizace

- potřeba smyslu vlastní existence

 

Problém s uspokojováním potřeb:

  • frustrace
  • deprivace
  • stres

 

Volní aktivita

= složitá psychická činnost, při které si člověk uvědomuje, co chce (uvědomuje si své chtění)

- volní aktivita je ve všech složkách vědomá kontrolovaná

- s volní aktivitou je spojeno také vědomí odpovědnosti

  • emoční regulace chování – u dětí
  • volní regulace chování – na základě norem

 

- člověk při volní aktivitě musí vydržet neuspokojení potřeb

- volní aktivitou jsou realizovány chtěné cíle à pozitivní citová odezva

 

Fáze volní sktivity:

  1. fáze rozhodování
  2. fáze realizace

 

Volní vlastnosti:

  1. vlastnosti aktivní vůle (rozhodnost, iniciativnost, pružnost vůle)
  2. vlastnosti pasivní vůle (stálost, odolnost, vytrvalost, sebeovládání)

 


Osobnost, pojem „já“

Osobnost = člověk jako celek po stránce psychické

                = systém psychických dispozic (temperament) à jak se člověk projevuje navennek

- osobností se člověk nerodí, ale postupně stává s utvářením a fungováním „JÁství“

JÁ se začíná utvářet mezi 2. a 3. rokem života à uvědomuje si, že je jedinečná bytost, odlišná od svého okolí.

- základem osobnosti jsou dědičné dispozice a vlivy prostředí, které vstupují do vzájemné interakce.

- vědomí JÁ nám umožňuje rozvoj sebepojetí – 3 základní složky:

1.        tělesné JÁ (tělesná identita)

2.        psychické JÁ (psychická identita)

3.        sociální JÁ (sociální identita)

Další základní aspekty sebepojetí:

  1. sebehodnocení
  2. sebedůvěra a sebeúcta
  3. sebeláska
  4. kontinuita sebepoznání

Význam sebepojetí: - orientace ve vnějším i vnitřním světě, adaptace

 

Obecná charakteristika osobnosti z hlediska temperamentu, charakteru a schopností

Temperament = soustava psych. vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka

                - zahrnuje vlastnosti, které jsou determinovány převážně vrozeným typem vyšší nervové soustavy

Temperamentové vlastnosti:

  • celkové citové ladění duševních jevů
  • vzrušivost duševních dějů
  • odolnost duš. dějů
  • trvalost duš. dějů

 

Typologie – několik pojetí a výkladů temp. vlastností:

  • spojení temperament. vlastností s konstitucí člověka (Kretchmer, Sheldon)
  • neurofyziologické pojetí temperamentu (Pavlov)
  • psychometricky založená pojetí temperamentu (Eysenck, Cattell)

 


Hippokratovo pojetí (4. st. př. n.l.)

  • sangvinik – krev
  • cholerik – žluč
  • melancholik – černá žluč
  • flegmatik – hlen

 

Kretchmerova konstituční typologie

  • pyknik
  • astenik
  • atletický typ
  • nevyhraněný typ


 


Konstituční typologie podle Sheldona:

  • endomorf
  • mezomorf
  • ektomorf

 

Eysenckovo pojetí temperamentu:

  • extraverze, introverze
  • stabilita, labilita


Inteligence

= schopnost řešit abstraktní problémy, schopnost postihnout určité souvislosti a schopnost učit se.

- schopnost adaptovat se na situaci

- dědičná z 50 – 70 %

= komplex jednodušších, vzájemně nezávislých schopností, faktorů:

  • verbální (chápání slov)
  • prostorová představivost
  • všímavost (postihování shod, rozdílů)
  • uvažování (postřehnutí logického sledu)
  • slovní pohotovost (snadné vyjadřování)
  • početní
  • paměťový

Typy inteligence:

·         teoretická

·         praktická

·         sociální