Psychologie
Předmět psychologie, fce a povaha psychiky
Psy = věda o prožívání a chování, o jejich determinantách a také o jejich výtvorech
- věda empirická (vychází ze zkušenosti), ale není exaktní, přesná
Psychické jevy:
- Vnitřní (prožívání) – poznávání, emoce, motivace
- Vnější (chování) – jednání, řeč, výraz emocí
Fce psychiky – psychika má regulačně adaptivní fci. Vystupuje ve fci zachování života jedince nebo druhu.
Povaha psychiky:
· povaha činná (aktivní) – má řídící úlohu v organismu a v jeho vztazích k okolí
· povaha řízená (podmiňovací)
Vztahy psychologie a jiných věd, systém psychologických věd
Psychologie člověka spolupracuje s:
- sociologie
- biologie člověka
- filozofie
- zoologie
- antropologie
Systém psychologických věd:
- základní - obecná psychologie
- biologická psy.
- sociální psy.
- vývojová psy.
- srovnávací psy.
- rozdílová psy.
- aplikované - pedagogická psy.
- psy. práce, reklamy, sportu, umění, politiky, …
Zvláštní obory psychologie:
Psychopatologie
Patopsychologie
Klinická psy.
Parapsychologie - prekognice
- postkognice
- jasnovidectví
Metodologie a metody psychologie
V psychol. zkoumáních rozlišujeme 3 druhy dat:
1. nezávisle proměnné
2. intervenující proměnné
3. závisle proměnné
Etapy výzkumu:
- teoretické zpracování problému
- stanovení hypotéz
Metody sběru dat:
- pozorování (introspekce, extrospekce)
- experiment
- laboratorní (psychologické testy)
- přirozený / terénní
- explorační metody (rozhovor)
- dotazníkové metody
- produkty vlastní činnosti (např. kresba …)
Aktuální pojetí činitelů duševního vývoje
Genotyp (dědičnost)
Fenotyp (vlivy prostředí) – socializační činitelé:
· společnost jako celek
· širší sociální skupina / vrstva
· malá soc. skupina - výběrová (zájmové kroužky)
- nevýběrová (rodina)
Způsob realizace psychického vývoje
- zrání je realizací genotypu
- učením se realizují vlivy prostředí
Má-li být vývoj v normě, je třeba, aby dědičné předpoklady i vlivy prostředí byly v normě, aby zrání a učení byly ve vzájemném souladu a časové shodě.
Přehled a stručná charakteristika psychických procesů a stavů, odlišení od psychických dispozic
Psychické procesy = v čase probíhající psychické jevy (vnímání)
Vzhledem k oblastem:
- poznávací
- hodnotící
- rozhodovací
- volní
- prožívací
- prováděcí
- kontrolní
Vzhledem k formám přijímání a zpracování informace:
-
procesy formující počitky
-
vjemy
-
představy
-
pojmy
procesy:
- kognitivní
- emocionální
- motivační
- motorické
Psychické stavy = v čase setrvávající psychické procesy (např. smutek, určitá nálada …)
2 druhy psych. stavů:
- psych. stav jako relativně stálá funkční úroveň psychických procesů
- psych. stav dočasného rázu, aktuální stav, na jehož pozadí probíhá aktuální psychická i vnější činnost jedince
à oba druhy psych. stavů ovlivňují průběh psych. procesů, jejich dynamiku, přesnost, úroveň
Psychické dispozice
= předpoklady, vnitřní determinanty, vlastnosti, faktory (temperament, charakter, schopnosti)
Vědomí, pozornost
Vědomí = stav, který zahrnuje psychické jevy, které jsou memontálně uvědomované (tj. přístupné introspekci)
= hlavní formou projevu psychického dění člověka
- vědomí „já“ – vědění já o sobě samém jako o subjektu prožívání
- vědomí předmětné – vědění já o objektu prožívání
- sebevědomí – vědění vědomí o sobě samém
Pozornost = psychický stav zaměřené bdělosti, soustředění vědomí člověka na příjem podnětů a činnost
Dělení pozornosti:
- bezděčná, spontánní pozornost
- úmyslná, volní pozornost
vlastnosti pozornosti:
- selektivita
- koncentrace
- délka, výdrž
- kapacita, rozsah
- distribuce
- pružnost
- periodické výkyvy v intenzitě
--> kolísání pozornosti
fluktuace, oscilace
Vnímání
- poznávací psych. proces
- představuj příjem a zpracování informací
- individuálně specifický proces, souvisí s našimi potřebami i s jinými psychickými potřebami
- příklady patologického vnímání – např. iluze (zkreslení na základě emocí)
halucinace (podnět není, ale my ho vidíme)
- vnímáním a jeho zákonitostmi se zabývali Gestaltisté
- činitelé vnímání – vnímání je determinováno vlivy prostředí a učením, i dědičně
Představy, fantazie
= psychický poznávací proces, který do vědomí přináší obrazy, jež jsou oživením minulých vjemů uložených v paměti
- představy jsou méně živé, bledší, značně obecné
- bývají nestálé, prchavé; můžeme se k nim kdykoli vrátit
Dělení představ:
Z hlediska smyslové modality:
- čichové představy
- zrakové
- sluchové
z hlediska stupně obecnosti:
- představy konkrétní (konkrétního člověka)
- obecné až schematické
z hlediska jednoduchoti či komplexnosti
z hlediska úmyslu vyvolat si představu:
- představy mimovolní
- záměrné / úmyslné
z časového hlediska:
- vzpomínky
- očekávání
- reprodukující představy
- představy fantazijní
Význam, fce představ
- představy slouží k řešení problémů různého charakteru (poznávacího charakteru, citové problémy)
- bez představ by se nedalo rozvinout např. volní jednání
Zvláštní projevy vnímání a představ
- eidetismus
- synestezie (= spoluvjem)
- doznívání vjemu v představě
- paobrazy (následné obrazy)
- perseverace (= vtíravé představy)
- pareidolie
- symslové klamy
Myšlení, řeč
Myšlení = poznávací psychický proces, který lze definovat jako mentální operaci s různými informacemi, které reprezentují realitu
- umožňuje nám orientaci v ložitém a proměnlivém světě
Druhy myšlení:
- konkrétní (názorné, obrazově názorné)
- abstraktní (teoretické, pojmové)
myšlenkové operace:
- abstrakce a zobecňování
- analýza a syntéza
- srovnávání a třídění
způsob využití myšlení:
- vytváření pojmů
- vytváření soudů a úsudků
- řešení problémů
- pokusem a omylem
- systematický přístup
- na základě vhledu
Paměť
= mentální fce podržující informace o podnětech, jevech, představách, myšlenkách apod. poté, kdy již původní podněty nejsou přítomny a nepůsobí.
- paměť je předpokladem učení
Paměťový proces probíhá v posloupnosti 3 typických fázích:
- vštípení
- uchování v paměti
- vybavení – 2 varianty vybavení:
- reprodukce
- znovupoznání
- reprodukce
Paměť:
- krátkodobá
- dlouhodobá
Verbální
Obrazová
Motorická
Citová a sociální
Logická
Mechanická
Záměrná / úmyslná
Bezděčná / spontánní / neúmyslná
Učení
à představuje proces individuálně specifického zpracování informací do zkušeností
- výsledkem učení jsou zkušenosti
- smyslem učení je, abychom se snadno a rychle adaptovali na další životní realitu
- učení je vývojovým mechanismem
- dispozice k učení je součástí inteligence
Způsoby učení:
- cvičení
- podmiňování (= asociační učení)
- klasické podmiňování (I. P. Pavlov – poč. 20. stol.)
- operantní / operační / instrumentální podmiňování (E. L. Thorndike, Skinner)
Učení je ovlivňováno těmito faktory:
- učení spojené s působením lidské společnosti
- učení spojené s myšlením
- učení spojené s užíváním znakového systému (řeč)
- kognitivní učení (= poznávací)
- sociální učení (nápodoba, identifikace)
Emoce
- psych. procesy, které prožitkem libosti či nelibosti vyjadřují aktuální subjektivní hodnocení z hlediska uspokojování nebo neuspokojování potřeb
- emoce ovlivňují naši motivaci a chování --> regulačně adaptivní fce
- emoce mají:
- prožitkovou složku
- vnější projev – výraz emocí (mimika)
- fyziologická složka
- emoční prožívání souvisí s temperamentem a je vrozenou složkou osobnosti, a z toho vyplývá --> emoční prožitky vznikají spontánně, nelze je zásadním způsobem měnit
- emoce můžeme pouze koigovat, regulovat
Základní způsoby regulace emocí:
- regulace na úrovni podnětů
- změna interpretace situace
- regulace na úrovni reakce
Fyziologické aspekty emocí
- u různých lidí zjišťujeme při těchže emocích různé vzorce fyziologických reakcí
Klasifikace emocí:
- libé
- nelibé
- afekty
- nálady
- citové vztahy
- emoce vyšší
- nižší
- aktivizující
- demobilizující, pasivní, astenické
Motivace
= vnitřní psychický proces, který se týká otázky proč člověk dělá to, co dělá. Odpovídá na otázku po psychologické příčině, důvodu, smyslu chování.
- zaměřuje naše chování ve směru určitého cíle, propůjčuje mu určitou intenzitu a udržuje ho v chodu tak dlouho, dokud cíle není dosaženo
Dispozice k motivaci označujeme jako motivy.
Základním motivem je potřeba.
Potřeba = stav nedostatku něčeho, který je určitým způsobem prožíván.
Klasifikace potřeb:
- základní biologické potřeby (primární, biogenní potřeby, pudy)
- pud výživy, obživní (potřeba jídla a pití)
- pud sebezáchovy (potřeba přežít)
- pud sexuální
- základní psychické – psychosociální potřeby (sekundární, sociogenní potřeby)
- potřeba stimulace
- potřeba poznání světa
- potřeba lidské společnosti
- potřeba seberealizace
- potřeba smyslu vlastní existence
Problém s uspokojováním potřeb:
- frustrace
- deprivace
- stres
Volní aktivita
= složitá psychická činnost, při které si člověk uvědomuje, co chce (uvědomuje si své chtění)
- volní aktivita je ve všech složkách vědomá kontrolovaná
- s volní aktivitou je spojeno také vědomí odpovědnosti
- emoční regulace chování – u dětí
- volní regulace chování – na základě norem
- člověk při volní aktivitě musí vydržet neuspokojení potřeb
- volní aktivitou jsou realizovány chtěné cíle à pozitivní citová odezva
Fáze volní sktivity:
- fáze rozhodování
- fáze realizace
Volní vlastnosti:
- vlastnosti aktivní vůle (rozhodnost, iniciativnost, pružnost vůle)
- vlastnosti pasivní vůle (stálost, odolnost, vytrvalost, sebeovládání)
Osobnost, pojem „já“
Osobnost = člověk jako celek po stránce psychické
= systém psychických dispozic (temperament) à jak se člověk projevuje navennek
- osobností se člověk nerodí, ale postupně stává s utvářením a fungováním „JÁství“
JÁ se začíná utvářet mezi
- základem osobnosti jsou dědičné dispozice a vlivy prostředí, které vstupují do vzájemné interakce.
- vědomí JÁ nám umožňuje rozvoj sebepojetí – 3 základní složky:
1. tělesné JÁ (tělesná identita)
2. psychické JÁ (psychická identita)
3. sociální JÁ (sociální identita)
Další základní aspekty sebepojetí:
- sebehodnocení
- sebedůvěra a sebeúcta
- sebeláska
- kontinuita sebepoznání
Význam sebepojetí: - orientace ve vnějším i vnitřním světě, adaptace
Obecná charakteristika osobnosti z hlediska temperamentu, charakteru a schopností
Temperament = soustava psych. vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka
- zahrnuje vlastnosti, které jsou determinovány převážně vrozeným typem vyšší nervové soustavy
Temperamentové vlastnosti:
- celkové citové ladění duševních jevů
- vzrušivost duševních dějů
- odolnost duš. dějů
- trvalost duš. dějů
Typologie – několik pojetí a výkladů temp. vlastností:
- spojení temperament. vlastností s konstitucí člověka (Kretchmer, Sheldon)
- neurofyziologické pojetí temperamentu (Pavlov)
- psychometricky založená pojetí temperamentu (Eysenck, Cattell)
Hippokratovo pojetí (
- sangvinik – krev
- cholerik – žluč
- melancholik – černá žluč
- flegmatik – hlen
Kretchmerova konstituční typologie
- pyknik
- astenik
- atletický typ
- nevyhraněný typ
Konstituční typologie podle Sheldona:
- endomorf
- mezomorf
- ektomorf
Eysenckovo pojetí temperamentu:
- extraverze, introverze
- stabilita, labilita
Inteligence
= schopnost řešit abstraktní problémy, schopnost postihnout určité souvislosti a schopnost učit se.
- schopnost adaptovat se na situaci
- dědičná z 50 – 70 %
= komplex jednodušších, vzájemně nezávislých schopností, faktorů:
- verbální (chápání slov)
- prostorová představivost
- všímavost (postihování shod, rozdílů)
- uvažování (postřehnutí logického sledu)
- slovní pohotovost (snadné vyjadřování)
- početní
- paměťový
Typy inteligence:
· teoretická
· praktická
· sociální